Citric Acid (Kyselina citronová)

1. Při zavařování ovoce a zeleniny.
2. Na dochucení ovocných salátů, kompotů a salátových zálivek.
3. Na podporu želírovacího procesu při výrobě džemů, marmelád a želé.
4. Na dochucení nápojů.
5. Na odstranění vodního kamene, např. v kávovarech apod.
6. Zabraňuje růstu bakterií a plísní
7. Antioxidant

Nalezneme ji hlavně v nealkoholických nápojích, džusech, víně, tucích, instantních nápojích,  v marmeládě, kandovaném a mraženém ovoci, mražených mléčných výrobcích, v sýrových pomazánkách, majonéze, v salátovém dresingu a mnoha dalších potravinách. Kyselinu citronovou nalezneme také v kosmetice, farmaceutických výrobcích a v chemické výrobě.

Jednu lžičku kyseliny citronové rozpustíme v 1 l vody a oloupané plody určené ke konzervaci ponoříme do tohoto roztoku. Takto můžeme výhodně ošetřit plody před následnou konzervací, např. sušením nebo záhřevem.

Kyselinu citronovou lze použít i při odstraňování vodního kamene, např. ve varných konvicích, kávovarech. 

Nežádoucí účinky:
Obecně je kyselina citrónová považována za bezpečnou látku a v nezbytném množství může být přidávána do všech potravin včetně dětské výživy. V USA je zařazena do seznamu GRAS látek. Nadměrným požíváním kyseliny citronové může dojít k poškození zubní skloviny. Například konzumováním samotných citrónů. Jako všechny kyseliny při kontaktu s okem vyvolá dráždivou reakci, ve větší koncentraci a množství může způsobit oslepnutí. Množství v potravinách je ale daleko pod touto hranicí.

Doplňující informace:
Díky poplašným řetězovým emailům byla kyselině citronové připsána spousta špatných vlastností, zejména karcinogenita. Skutečně se jedná o špatnou informaci, která vznikla špatným překladem slova Krebs. Toto slovo v němčině znamená opravdu rakovinu, ale ve spojení s kyselinou citronovou se jedná o vědce Hanse Krebse, který v roce 1953 získal Nobelovu cenu za objevení tzv. Citrátového cyklu, někdy také nazývaného Krebsův cyklus.

Odvápňování kyselinou citronovou
Při ohřívání tvrdé vody dochází k usazování vápenatých sloučenin - vodního kamene na topných tělesech spotřebičů. Vápenaté usazeniny jsou chemicky zásadité, takže stačí použít kyselinu a usazeniny se tím odstraní. Jenže v praxi je to složitější. Musíme použít takový prostředek, který je zdravotně nezávadný a nepoškodí čištěný přístroj, tedy plasty, kovy ani těsnění. Tomuto vyhovuje potravinářská kyselina citrónová. Funguje stejně spolehlivě jako ocet, je také zdravotně nezávadná, ale není tak agresivní. Její ředění je asi dvě kávové lžičky na půl litru vody. Proti jejímu použití nelze mít žádné výhrady, protože je použita i v prodávaných výrobcích pro odvápňování.

Proč odvápňovat?
Prvním důvodem je ochrana spotřebiče. Vodní kámen vytváří na povrchu topných těles izolační vrstvu, která neumožňuje řádný prostup tepla do okolní vody. Tím se prodlužuje doba nutná k ohřevu vody a současně dochází k přehřívání topného tělesa, které může vést v případě silné vrstvy vodního kamene až k jeho zničení, nebo vypnutí jeho tepelné ochrany. Druhým důvodem je úspora elektrické energie. Protože vrstva vodního kamene prodlužuje dobu potřebnou k ohřevu, zvyšuje tím také spotřebu elektrické energie. Odvápněním tedy ušetříme i energii. Třetím, důvodem je ovlivnění chuti vysokým obsahem vápníku ve vodě a její znečištění olupujícími se částmi vodního kamene, které je dobře patrné především u varných konvic. Některé varné konvice mají pro zachycení těchto částeček dokonce mikrosítka v ústí nalévací hubice. Čtvrtým důvodem je hygiena. Na mikroskopicky velmi členitém povrchu vodního kamene začínají brzy bujet kolonie bakterií, které sice var zničí, ale které produkují často zdraví škodlivé látky. To je také důvod, proč se doporučuje po delším nepoužívání těchto spotřebičů je nejprve nechat uvařit jednu dávku vody a tu vylít.

Kdy odvápňovat?
U varných konvic poznáme nános vápenatých usazenin snadno, pohledem dovnitř. Vrstvu vodního kamene vidíme a tak si ji můžeme jednoduše ohlídat. Pokud necháme vrstvu vodního kamene přerůst, je varovným signálem prodloužení času ohřevu a  posledním varováním pokud konvice začne vypínat dříve, než voda vře. To se projeví především u konvic se skrytým topným tělesem. Kávovar, espreso ani pračka neposkytuje žádnou možnost, jak nános vodního kamene vidět, proto je vhodné odvápňovat pravidelně. Jak často je odvápnění nutné, záleží na četnosti používání přístroje a na tvrdosti vody. Zhruba je vhodné odvápňovat asi jednou za měsíc při častém používání. Také u kávovaru a espresa by varováním mělo být prodloužení času potřebného k výrobě kávy. Hrubé zanedbání potom povede k závadě.

Jak odvápňovat?
Obecně přístroje odvápníme naplněním místa s topnou spirálou odvápňovacím roztokem, který zahřejeme a necháme působit 30 až 60 minut. Varnou konvici odvápníme tak, že do ní vlijeme odvápňovací roztok, který zahřejeme. Nezahříváme však k bodu varu, ale jen tak, aby voda byla horká. Roztok necháme působit 30 až 60 minut. Poté roztok vylijeme a konvici vypláchneme. První vodu zahřátou na bod varu rovněž nevyužíváme. Zásobník kávovaru naplníme odvápňovacím roztokem a zapneme kávovar. Necháme protéct zhruba polovinu roztoku do konvice a kávovar na 30 minut vypneme. Poté jej znovu zapojíme a necháme protéct zbytek roztoku. Do zásobníku naplníme čistou vodu a kávovar opět zapneme. Horkou vodu z konvice vylijeme. Jednoduchá espresa hnaná tlakem páry (poznáme je podle tlakového uzávěru nádobky na vodu) naplníme roztokem, nasadíme držák na kávu (bez kávy) a necháme přes něj protlačit asi polovinu roztoku. Espreso vypneme a necháme roztok 30 minut působit. Poté opět zapojíme a necháme projít zbytek roztoku. Dalším krokem je propláchnutí čistou vodou, ale předtím musíme tento typ espresa nechat vychladnout, abychom se neopařili zbytkem páry při otevření tlakového uzávěru nádobky na vodu.

Espresa s tlakovým čerpadlem (mají zásobník na vodu bez tlakového uzávěru, ze kterého vodu nasávají) lze odvápňovat jen pokud to je uvedeno v návodu na použití. Zejména dražší modely mohou být vybaveny dekalcifikátorem, který bychom klasickým odvápněním zničili. Modely bez vestavěného dekalcifikátoru odvápňujeme obdobným způsobem jako jednoduchá espresa.

Do pračky proti usazování vodního kamene přidáváme k 1 pracímu cyklu 1 polévkovou lžíci (cca 20 g) kyseliny citronové. U velmi tvrdé vody je dobré přibližně jednou za měsíc nasypat do bubnu pračky jeden hrnek a nechat proběhnout prací cyklus naprázdno. Při použití bezfosfátových pracích prášků není potřeba pračku odvápňovat.

Složení
Jedná se o slabou kyselinu z karboxylové skupiny. Přirozeně se vyskytuje v citrusových plodech, zejména v citrónech, limetkách, grepech, pomerančích a v menší míře i v dalším ovoci a zelenině.

Kyselina citrónová monohydrát - potravinářská, E330 
C3H4(OH).(COOH)3.H2O, CAS: 5949-29-1, ES: 201-069-1
Baleno v PE pytli.

Výroba
Způsobů výroby je několik. Přírodní cestou lze kyselinu citronovou získat ze šťávy citrusů fermentací surového cukru. Běžná průmyslová výroba však využívá plísňovou kulturu Aspergillus niger a sacharózu (zejména melasa, hydrolyzovaný kukuřičný škrob, či jiné levně získávané cukry). Přidáním hydroxidu vápenatého (známý jako hašené vápno) vznikne sůl z níž se díky kyselině sírové získá konečná kyselina citronová. Roční celosvětová výroba je odhadována na 1,7 milionu tun z čehož více než polovinu produkuje Čína.